Zajímavosti

WALTER

VAN

HAUWE

Vybrané kapitoly z knihy

Technika hry na zobcovou flétnu I.

Vybrané kapitoly z knihy

Technika hry na zobcovou flétnu I.

Kniha Technika hry na zobcovou flétnu je v současnosti dostupná na českém trhu ve dvou dílech. Třetí je možné sehnat v angličtině nebo němčině. Učebnici však není snadné běžně zakoupit, doporučuji zapůjčení v knihovně. Pro základní představu o této publikaci, uvádím hlavní přehled nejdůležitějších částí z této knihy. Pro úplné pochopení a procvičení dané problematiky však vřele doporučuji učebnici prostudovat celou, není tolik obsáhlá a objasní vám řadu často kladených dotazů z oblasti techniky hry na zobcovou flétnu. Pro správné pochopení doporučuji vyzkoušet jednotlivá praktická cvičení pod vedením zkušeného pedagoga hry na zobcovou flétnu. Základy těchto technik také probírám na svých kurzech.

Díl 1 je rozdělen do 4 základních částí - 4 zásadní technické oblasti hry na zobcovou flétnu

1. kapitola - Jak držet zobcovou flétnu - vyvážení nástroje

2. kapitola - Jak hýbat prsty - uvolněný stroj

3. kapitola - O dýchání - zvuk

4. kapitola - O artikulaci - řečnické umění

Autor zdůrazňuje dodržovat při výuce technických dovednosti tohle pořadí, které je logické. Žák se nemůže správně naučit hýbat prsty, pokud nedrží nástroj správným způsobem, stejně tak nedokáže náležitě artikulovat, pokud nezvládá základní dechové návyky atd.

Základní technické předpoklady:

• Správné držení nástroje, které je základem uvolněného hraní.
• Prsty, které v podstatě nemají nic společného s konečným zvukem a tvoří jen jakýsi technický aparát vně nástroje.
• Dech, který ovládáme působením dýchacích svalů, kdy jde taktéž o čistě technickou záležitost. Ale také dech ve spojení s hudbou, kdy chceme vytvářet hudební představu a příslušný zvuk.
• Artikulace, jako řeč, která činí váš projev srozumitelným.

Autor v každé kapitole nejdříve danou problematiku řádně vysvětlí, případně doplní pomocí obrázkových příkladů a následují cvičení, na kterých si můžete vyzkoušet nebo náležitě přiblížit daný technický problém. Kniha je určena dospělým, ale pokud budete chtít některá cvičení dělat s dětmi, je třeba je malinko upravit a podat např. formou hry nebo ve spojení s nějakou představou atd.

Držení zobcové flétny

Autor zde po krátkém úvodu vysvětluje základní metodický postup při hledání správného postoje a držení zobcové flétny a rozebírá detailně polohu rukou, rtů a váhy nástroje. Popsané informace nebudu všechny opakovat, jelikož si je zde můžete v klidu pročíst a prostudovat, ale ráda bych vyzdvihla ty nejdůležitější poučení, které plynou z této kapitoly a které byste měli nutně znát.

• Při držení zobcové flétny vycházíme z přirozené pozice ruky při uvolnění podél těla - tvar brýle, míček - prsty jsou mírně zakřivené
• Flétna spočívá na základních opěrných bodech - spodní ret, pravý palec případně pravý malíček - ty jsou zodpovědné za váhu nástroje a následně vyvážené hraní
• Rty - lehce obklopují flétnu, flétna je na hranici suché a mokré části, rty netlačíme dovnitř ani moc nešpulíme

Nezapomeň:

• Prsty netlačí, ale vznášejí se nad dírkami
• Napětí a uvolnění je rovnoměrně rozděleno mezi všemi prsty
• Levý palec je uvolněný

Jak hýbat prsty

Kapitola je rozdělena do osmi částí, kde je rozebrán pohyb prstů pravé a levé ruky, pohyb levého palce, problematika půl-dírek a taktéž tabulka správných základních a alternativních prstokladů na zobcových barokních flétnách. Opět shrnuji jen ty nejvýznamnější poznatky.

• Aktivita prstů je směrem nahoru, pohyb dolů je relax, dírky nemačkáme - prsty se takto daleko méně namáhají - energie nahoru a pohyb dolů se o sebe působením gravitace postará sám - tato představa velmi pomáhá celkovému uvolnění a přináší výsledky
• Nejvolnější je levý palec - i když je často nejvíc zaměstnaný - není na něm váha!
• Pro procvičení prstové techniky hrajeme spoje vázaně
• Půl-dírky - otáčí se zápěstí ne celá ruka - f-fis-g-gis
• Levý palec - dva způsoby - posouvání, ohnutí

Učebnice dále obsahuje řadu dalších cvičení týkajících se různých prstových kombinací, obsahuje tabulku normálních a alternativních hmatů založených na barokních prstokladech.

Tabulka neuvádí kolenové hmaty - tedy tóny třetí oktávy.

Dýchání a tvoření zvuku

Kapitola je rozdělena na tři části - nádech, výdech, jak udržet dech

Nádech

• Rozlišujeme dva druhy nádechu - svrchní a spodní
• Lepší je využívat při nádechu spodní brániční dýchání - využití větší množství vzduchu, lepší kontrola, uvolněný krk, dechová opora, hezčí barva zvuku, vzduch neuniká nosem
• Tím, že je bránice sval, který se upíná vzadu k páteři, po stranách k dolním žebrům a vpředu ke spodní části hrudní kosti pomáhá pro krásný tón a udržení dechu představa bočního a zadního dýchání
• Důležité je uvědomit si pocit zapojení těchto svalů
• Tempa nádechu jsou důležitá na začátku skladby

Výdech

• Základním tónem, který se žák učí zvládnout, je úplně rovný tón. Tato skutečnost je spojena s estetickými ideály hudby starších stylových období, které představují největší část repertoáru zobcové flétny.
• Neustálé 'napětí' svalů, pevný proud vzduchu, tvar rtů a ústní dutiny ovlivňuje barvu zvuku.

Artikulace

Typy artikulace:

• Jednoduchá - d, t, r (l: historická, ale dnes málo užívaná)

- kombinovaná: t-d, t-r, d-r; plus historická l-r

• Dvojitá - di-dl (užití strany jazyka)

- t-k (cruda dle Ganassiho) a d-g (jemnější - užití zadní části jazyka)

Aktivní pozice JAZYKA:

V horní části ústní dutiny, zadní strany se dotýkají stoliček. Jazyk je aktivní, ale ne napjatý, krk otevřený. Jednoduchá artikulace se dělá pouze špičkou jazyka.

Základní umístění jazyka:

• šeptat sssssss (na začátku velmi úzké, potom trochu otevřenější): jazyk automaticky najede do správné pozice, strany se dotýkají stoliček.

Špička jazyka:

• ssssssssssssssssT - špička jazyka hned dopadne na to správné místo za zuby, i bez přímého vyslovení t, jen se na něj připravit.

Chyby:

klapání, mlaskání, jazyk se hýbe moc, hýbe se hrtan, zavřený krk, žvýkající čelist, nenastanou výbuchy vzduchu

Nasazujeme dlouhé Tý-Dý

Můžeme říci, že dokud se špička jazyka nedotkne patra, nástroj zní. Pouze špička jazyka může přerušit proud vzduchu, který vytváří zvuk. Někteří zastavují vzduch krkem nebo prostě přestávají foukat po každé artikulované notě. Před tím důrazně varuji!!! Takovým způsobem vznikají kostrbaté hudební fráze a je velmi obtížné dosáhnout vyrovnané artikulace.

Nejčastější problémy při artikulaci

• Nesprávná poloha jazyka v dutině ústní
• Špička jazyka se nedotýká na stejném místě na patře
• Žvýkající čelist (pomůžou ti zuby více u sebe)
• Zúžení krku (zkus pocit zívání)
• Nestály tlak vzduchu
• Nádechy před každou notou
• Příliš uvolněné rty

Kapitola dále pojednává o způsobu nasazení více souhlásek, ať už jednoduchých či dvojitých a uvádí různé příklady jejího procvičení.